Jak přišla TADELA na svět

 

Již od svých 6 let jezdím pravidelně na dětský tábor. Účelově píši v jednotném čísle, jelikož to byl vždy jeden a ten stejný. Prostě se mi hodně líbila příroda, to oddělení od okolního světa, ten klid. Jakmile jsem dovršil 15let, už jsem jako dítě jezdit nemohl a tak přišla další úroveň. Nahlédnout pod pokličku z personálního hlediska. Měl jsem tak možnost vše vidět z druhé strany a musím podotknout, že to bylo celkem zajímavé. Když o několik let později přišel na svět můj syn, vše se dalo do pohybu ještě více a já tak na celý tábor začal pohlížet znovu z úplně jiného hlediska. Začal jsem i děti vnímat jinak. Při hrách jsem v tichosti jednotlivé děti pozoroval. Jejich charakter, jak se prosazují a reagují na okolní podněty. Další spouštěcí impulz byla jedna dívka v nejstarším oddíle. Byla oproti ostatním děvčatům v nadváze a téměř každý den byla viděna zahalená v obrovské černé mikině. Bylo poměrně chladno a tak jsem situaci nějak extra nevnímal. Když se však počasí vyjasnilo a přišlo na řadu koupaliště - ona seděla na dece na sluníčku opět zahalená v černé mikině. A to už jsem se pustil do řešení. Přišlo pár krátkých rozhovorů. Druhý den, bylo opět hezky a opět mělo přijít na řadu koupání. Ještě před odchodem jsem s děvčetem rozmlouval a snažil se přijít na problém toho, co se děje. Proč černá mikina apod. Nebudu zde rozepisovat podrobnosti, ale důležitý byl výsledek. Vzal jsem slečnu do města, kde si koupila v prvním obchodě plavky. Na koupališti pak dováděla s ostatními dětmi a z dálky šla pozorovat zásadní změna v chování. Při konci tábora se za mnou zastavil jeden z rodičů a obrovským poděkováním a záplavou otázek. Všiml si totiž fotografie na FB, kde se jeho potomek koupal a nikde nebyla vidět černá mikina. Tu totiž děvče nesundala již několik měsíců a nikdo z rodiny s tím neuměl pracovat. Přitom to z mého pohledu nebylo vůbec složité. Ale já byl v jiném postavení oproti rodičům. Takových podobných situací jsem od té doby zažil několik. Začal jsem se tedy více zaměřovat na dětskou psychiku, sledovat dětské chování a jejich reakce v různých situací. Člověk by nevěřil, kolik trápení si v dnešní době vlivem online světa děti v sobě nesou. O pár let později, kdy jsem stále bojoval s nekvalitním personálem a 14dní na táboře mě vyčerpalo jako celý rok v pracovním nasazení. Se postupně z dětí začal stávat personál. Z dětí, které se mnou jezdí pravidelně každý rok a vnímají situaci, kdy se snažím tábor vést jinak. Z praktikantů se stávají vedoucí a já najednou kolem sebe měl tým mladých lidí, kteří chtějí dělat to stejné co já - dělat tábory jinak. 

Vzhledem k tomu, že již několik let podnikám v oblasti IT a věnuji se online světu, vnímám také jako otec to obrovské nebezpečí, které na Internetu číhá. Otázkou však je, jak tomu zabránit? Jak vysvětlit lidem - rodičům, jaké na Internetu číhá nebezpečí a co vše se může stát? Bohužel, na odpověď jsem do dnes nepřišel. Téměř všichni na varování nereagují a o to více se setkávám u dětí s následky. Děvčatům přicházejí zprávy v podobě obrázků pánských přirození, či nabídkami různého druhu. Chlapcům v menší míře také. U obou se setkávám s vydíráním, nátlakem apod. 

Mnoho rodičů žije v milné představě "o ničem takovém jsem neslyšel, nikomu z mého okolí se to nestalo a tak se to neděje". Pak přišel dokument "V Síti" a tím se u mě objevila naděje, že se celková situace začne řešit. Narazilo se na pár případů a u veřejnosti povědomí opět utichlo. Situace se bohužel vrátila zpět. A tak mě napadlo, než-li přesvědčovat rodiče - začít pracovat rovnou s jejich dětmi. To jich se to týká nejvíce a kdo jiný by jim situaci měl lépe vysvětlit, když už to nejsou rodiče? Větší počet dětí v jednom kruhu a otevřené téma "bezpečí na internetu" otevřelo stavidla. Děti chrlí jednu zkušenost za druhou. Z těch informací mi bylo do pláče. Jak je možné, že dovolíme to - aby tak malé děti měli tolik negativních zkušeností? V okamžik, kdy jsem se zeptal, zda-li o tom ví jejich rodiče - odpověď jsem více méně očekával. Negativní. Děti mají strach, že jim rodiče internet zakážou, případně je obviní. O to více jsem se těmto tématům začal věnovat a doba tábora je pro to ideálním prostředím. Ovšem i ten má své hranice a v rámci 14dnů není možné probrat úplně vše, jelikož tábor je místo, kde si děti mají odpočinout a hlavně si vytvořit příjemné zážitky. 

Zásadní zlom v mé pracovní kariéře udělala jedna slečna, kterou dnes považuji za kamarádku. Ta již několik let provozuje svůj vlastní tábor a různé akce na základních školách. Přivedla mě tedy na myšlenku vytvořit svůj tábor pod vlastní záštitou a mým vlastním jménem. Myšlenka mě úplně pohltila. Byl to totiž přesně ten směr, který jsem chtěl vytvořit - provozovat tábory úplně jinak, než je tomu dnes zvykem. Bylo však nutné vymyslet název. A to byla činnost né úplně příjemná. Po vymýšlení různých obchodních názvů pro servis, projekt chytré jednotky a mnoho dalších mám zkušenosti, že to nepůjde úplně snadno. Jeden večer, kdy jsem tak nad vším přemýšlel přišla náhle asociace. Chtěl jsem kolem svého týmu a dětí vytvořit takové hradby, aby na ně nikdo zlý nemohl. Hradby - Citadela. CiTADELA - TADELA! Z ničeho nic byl název na světe. Dostal jsem se mezi majitele různých značek a firem, kdy je název napadl na WC, či prostě jen tak přišel. Osvítilo mě. Tadela bude značka kvality, bude to symbol bezpečí, rozumu, klidu a dokonalých vzpomínek. 

Dětský tábor bude úplně pro všechny, protože tým ví jak moc je důležité se věnovat každému zvlášť a individuálně. Veškeré hry, které budeme hrát v lesích budou naše. Žádné čerpání z Internetu. Každá hra musí být do detailu promyšlená a sedět nám na míru. Tak aby byla zábavná, napínavá a zároveň poučná. Při tom všem je však nutné si každou hru představit a případně otestovat v praxi, aby bylo možné zajistit maximální bezpečí v průběhu hry. 

Když jsem u té kvality, vnímám také to, že rodiče vůbec nezajímá jak kvalitní, či nekvalitní personál se o jejich potomky stará. Nic si o nich nezjistí, neinformují se a dokonce s personálem ani neprohodí pár slov. Z mého pohledu je to situace tragická a tak jsem i tuto oblast vyřešil. Nedovolil bych vytvořit dětský tábor pod svým jménem a pustit k dětem nekompetentní osobu. Z mého pohledu musí každá osoba, která se hlásí o post vedoucího oddílu projít výběrovým řízením. Kde testuji charakter dospělých, jejich mluvu, gestikulaci a to jak se chovají v nepředvídatelném okamžiku. Je to možná drsné, ale jen tak si mohu být opravdu jistý. Důvod je ale velmi prostý. V minulosti pod záštitou jiného tábora jsem byl svědkem toho, jak u dětí držela dozor paní učitelka. Přirozeně to může působit, že bude mít všechny předpoklady. Možná by i měla, kdyby nastal okamžik její střízlivosti. Praxe mě tedy donutila nasadit drsné měřítko výběrka pro tak "obyčejnou" pozici, jako je vedoucí oddílu dětského tábora. 

Kurzy

V mém pracovním životě se náhle objeví další dvě důležité osoby. Čímž se díky tomu spustí řetězová reakce myšlenek a aktivuje se další informace od mé kamarádky co již tábory a akce pořádá. Obě osoby jsou plně kompetentní k tomu, pomoci mi rozšířit značku Tadely i do základních a středních škol. Na základních školách v podobě různých kroužků a výtvarných aktivit. Pro poslední ročníky ZŠ pak i pomoc s výběrem budoucího oboru. Na středních školách s pomocí podnikání a rozebrání technického oboru. Postupně do Tadely přicházejí lidé s praxí z různých oborů a odvětví. Z daleka to ale není vše. Znovu se pokusíme oslovit rodiče a vysvětlit jim, jak je důležité téma ochrany jejich potomků v online světě a jak velikou pozornost by tomuto měli věnovat. Vysvětlíme jak se vůči tomu bránit. Dnes jsem i svědkem toho, jak veliké množství rodičů kupují svým potomkům chytré hodinky s GPS sledováním. Sice to není ideální řešení, ale je to velmi důležitý ukazatel toho, že situaci začínáme postupně opravdu vnímat. 

Pokud jste od článku stále neodtrhli oči, děkuji Vám, že Vás tato oblast zajímá. A pokud jste rodič a žijete v Ústeckém či Středočeském kraji, je do budoucna velmi pravděpodobné, že narazíte na značku TADELA. A teď už i víte, co se za ní skrývá.